4. zprava Cesta vlakem, Lucknow
Vcera (nedele) vecer jsme jeste povečeřeli na pokoji ze zbylých zásob z domova, osprchovali se, upili neco koňaku (Ja ho v Čechach nemám ráda, ale tady jsem si ho zamilovala:-]) a psychicky jsme se pripravili na cestu vlakem.
Smichy jsme se mohli potrhat už když pro nás přijelo taxi. Byl to starý Ambasador z 50. let, což to by nevadilo, spiš by to bylo romantické, ale veškerá zavazadla začal řidič skládat na zahrádku na střeše a vůbec to nijak neuvázal. Kdyz vezmu v potaz, že Hela mela v báglu notebook...... Hrozně jsme se cestou nasmáli, vždy když auto cestou poskočilo. Dal se nas vmáčklo a to doslova do auta 6 i s řidičem. Způsob dopravy uz jsem popisovala první den, ale tentokrat jsme zažili i jízdu zdánlivou jednosměrkou. Tam, kam by se v Čechach vešlo jen jedno auto tady se vešla dvě a ještě nějaké rikšy. Světlomety přimo v ocich z protijedouciho auta v nas vyvolavaly zoufale vybuchy smichu. To je to jedine, co muzete v takovych situacich delat.
Nadrazi je obrovske, tak 3 hlavni nadrazi v Praze. Hrozna spina, spousta lidi a my meli nastupiste az temer na konci, pro zajimavost to bylo 16. nastupiste. Tam uz cekaly stovky lidi. Mezi cestujicimi prochazeli prodavaci retezu a zamku. Igor si zkusil smlouvat, moc mu to nevyslo, ale 80 rupiji za zamek a retez je na ceske pomery skvela cena. Igora si take nasel novy kamarad. Takovy nejaky pochybny opily ci zkoureny {protoze tady alkohol neni videt] policajt s puskou na rameni.
Na tabulich vyvesuji papirove seznamy cestujicich v jednotlivych vagonech. Nasli jsme se i s nasimi jmeny foneticky prepsanymi do hindstiny. Nas vagon byl vpredu, 12. za lokomotivou. Mame mista ve vyssi tride, s nazvem A3, pak je jeste vyssi A2 a A1. Cisla urcuji pocet mist na jedne strane kupe. To jsme si jeste mysleli, ze budeme mit kupe. Ani nas moc nevarovalo, ze nekteri z nas maji stejna cisla sedadel. Melo.....
Kdyz jsme nasli nas vagon, zjistili jsme, ze tam nejen nejsou zadna kupe, a vagon vypada jako ve filmu Nekdo to rad horke, to znamena lehatka po celem vagonu jako v jedne velke rodine, Bez zaclonek. To nebylo vsechno, opravdu nekteri z nas meli misto jeno spolecne. Jak mzslite, ze jsme reagovali?..... Vybuchy smichu. No horsi nez ve Vidni na letisti uz to snad nebude. Vmackli jsme se na dve dolni lehatka, zatim v sede a zacali hrat kartz. Hlavni ze nas nevyhodili z vlaku. Mili Indove, se zajimali o to jak by nam mohli pomoci a vystleli nam rezervacni system. Oni prodaji vzdy o 10 procent listku vic, a pocitaji s tim, ze nekdo nepojede. Opradu se nasla tri dalsi volna lehatka, tak jsme mohli stravit noc vleze. jak malo staci cloveku k radosti. Zachod byl podobny jako v ceskych vlacich, mozna i trosicku cistci. celkove byla cesta prijemna. Neco jsme se i dozvedeli a potkali i ucastnika kongresu. Tak nasi vedci uz navazovali kontakty.
Do Lucknow jsme prijeli dokonce trochu driv kolem pul sedme. Tadz je nadrazi mnohem horsi i kdyz z venku vypada jako palac. Pred nadrazim velke mnozstvi nahanecu do riks, ale mz jsme na doporuceni vyhledali tzv. PRE-PAID TAXI, proncip je, ze vite, predem kolik Vas bude cesta stat i za cenu, ze je to trochu drazsi, ale pro Evropany to vychazi levneji, protoze ceny vzdy nam "bohatym" cizincum nasadi.
Hotel je opravdu luxusni a hezky, neni to zadna fotomontaz jako v Dilli. Vnutili jsme se na snidani, kterou jsme tedy pak museli zaplatit na osobu 225 rupii. Byla ale vyborna bohaty bufet v indickem i evropskem stylu.
Dopoledne nekteri pospavali, nekteri jako treba ja upadli do bezvedomi :-]. Kluci nas probudili v jednu. Chvili jsme studovali materialy, kam vyrazime a pak jsme se rozhodli pro nejake hrobky. Doprava je tu velmi husta a objevili jsme novy adrenalinovy sport, prechazeni ulic. Tady musite cihat a v prihodny okamzik, to znamena, kdyz jsou v tom toku aut a riks a motorek mezery vrhnout se do proudu a doufat, ze se nikomu nechce prejet evropana. Tady jsou turiste jeste mene nez v Dilli a tak jsme velkou atrakci. Staci, kdyz se nekde zastavime, hned se kolem nas, dost blizko, asi 1 metr utvori stena domorodcu a ti si nas s velkym zajmem prohlizeji. Rozdil oproti Dilli je, ze tu nemaji fotaky. V Dilli jsme si totiz obcas pripadali jako filmove hvezdy. Porad nas doprovazeli nejaci lide, co si nas fotili, Nechapu, mame dve nohy, ruce oci, vse jako oni, jen sme svetli.
Tady jsme poprve videli na ulici posvatne kravy pasouci se v odpacich, Ty uz umi prechazet ulice s ledovym klidem, doufam ze se to naucime taky tak a na konci budu prechazet jako krava :-].
Vetsinou spojujeme veceri s obedem, poznamka pro Tondu, tady bys umrel hlady. Ale my ty pocity nemame, mozna je to tim teplem. Dnes jsme si v pruvodci vybrali jednu doporucenou vegetarianskou restauraci. Prvni uspech je najit ji, ale to se povedlo hned napoprve. Restaurace maji obvykle ulepene platove ubrusy a cpejici zachody, to je znamenim luxusu. Chvili jsme si vzbirali z jidelniho listku, ale pak jsme si nechali poradit a dobre. Meli jsme polevku: houbovou, nudlouvou, tomatovou. Potom Brijany - to je slavnostni rizoto, bylo dobre, pro nas zeny udelali nepalivou verzi, i kdyz Tana ramcala, ze pali. Igor ji kouzelne uzemnil, ze je pokracovanim romanu Diva Bara, a to Nasrana Tana tim jak Igor je Ukrajinec a cestinou s ruskym prizvukem a obcas pouzije tvrdsi slova, vyzni to vzdy uzasne, takze byl vybuch smichu.
Na zaver jsme si nechali poradit sladkost. Byla to dve asi piskotova kolecka namocena v takovem zlutem smetanovem nalevu s lehkou pistaciovou prochuti. Dobre. Po zaplaceni jsme se vydali do hotelu. To uz se stimalo. Abych popsala indicka mesta ve tme..... Poulicni svetla sviti pouze na hlavnich tridach a to jen nektera. v ostatnich ulicich osvetluji cestu nescetne kramecky, ohynky a auta, diky tomu nevrazite do toulaveho psa ci lezici kravy uprostred cesty. Vyslapnout nejaky vykal se nam zatim nepodarilo, mame proste stesti. Jo a nikdo stale nevyhral. Ahoj Katka a Pavel
Náhledy fotografií ze složky 4.-5. zprava fotky
Ahoj
(Češi, 2. 2. 2009 16:50)